Zhruba ve stejné chvíli pátrá Boba Fett po zmizelé vědkyni Taun We, která utekla z Kamina a vzala si s sebou celý výzkum o klonech. Bobovo klonované tělo se pomalu ale jistě rozpadá a nevypadá to, že by mu zbývalo víc jak rok života. V takové situaci se na něj nalepí mladá dívka Mirta Gev, která tvrdí, že má informace o Bobově dceři Ailyn Vel a navíc si ho chce na delikátní úkol najmout sám Thrackan Sal-Solo.

* * *

Tedy hned na začátku se musím k něčemu přiznat. Zatímco v předchozím románu mě Aaron Allston k mému zklamání nijak zvlášť nerozpumpoval, i když přišel s několika dost povedenými zvraty, zato Karen Traviss se druhým dílem Legacy of the Force povedlo něco totálně neočekávaného (protože něco takového bych do ní vůbec neřekla). Ke knize jsem od prvního okamžiku přistupovala s značným skepticismem, protože Traviss pro mě byla jednou velkou neznámou a doposud mě ženské autorky SW nijak zvlášť nenadchly. Elaine Cunningham mě vůbec nebavila, stejně tak Barbara Hambly, jejímiž Children of the Jedi a povídkou Murder in Slushtime se dodnes nemůžu prokousat. Světlou výjimku tvořil Ballance Point od Kathy Tyers.

A teď přišla nějaká Karen Traviss a její Bloodlines. „Pokrevní svazky“ byla vůbec jediná její kniha, co jsem si kdy pořídila, protože jsem nemohla trhat sérii, jinak šly její knihy Republic Commando úplně mimo mně. V duchu jsem plně věřila tomu, že touhle knihou se budu násilně prokousávat asi jako (ne)blahé paměti Force Hereticem. Jediné, do čeho bych se ovšem měla kousnout, je můj jazyk, za to, že jsem pomlouvala někoho, koho prakticky vůbec neznám. Nic z toho, o čem jsem se tak dlouho přesvědčovala, nebyla ve výsledku vůbec pravda! Nejenže jsem se při čtení téhle knihy ani trochu nenudila, navíc mi asi pořádně hráblo v palici, protože já jsem si, vážení, pořádně oblíbila Bobu Fetta!

No, ostatně ani není divu. Tahle kniha je z velké části hlavně o Bobovi, kterémužto nezbývá o moc více než nějaký rok života, což se tomuto postaršímu, byť agilnímu pánovi ani trochu nezamlouvá a hledá způsob, jak zastavit rozpad svých klonovaných buňek. A do toho všeho ještě pátrá po své dceři Ailyn, nájemné lovkyni, která by ovšem svého tatíka ráda zabila, hned jak ho zmerčí. A ještě je tu jedno děvče, které se mu plete do práce i do života a Boba bude muset přehodnotit veškeré své původní názory…

Druhou podstatnou část knihy zase okupuje Jacen (kterému do toho ještě maličko fušuje Ben). Nic ve zlém, ale Jacen u mě, co se týče postav, které se mi za posledních pár let srdečně zhnusily, vystoupal na pomyslném žebříčku až na první příčku, z níž dokonce vystrčil podobného zmetka, kterým je Uchiha Sasuke. A ti, co zabrousí i na moje druhé stránky, určitě dobře ví, jak toho pozéra Sasuka nesnáším. Avšak pro jeho chování mám aspoň nějaké ospravedlnění, kdežto pro Jacena nikoliv. Jacen ve svém postavení a zázemí doslova „nemá“ logický důvod, aby takhle vlčil.

Kdy se z toho milovníka zvířátek, který ctil životy všech bytostí ve vesmíru, pro něhož bylo zabití jiného člověka něčím nepřípustným, proměnil v takového podloše, vážně netuším. Dokonce i Cade z komiksů Legacy, který rozhodně není žádný svatoušek a je spíš prototypem antihrdiny než klaďase každým coulem, má moje sympatie, že nenechal ovládnout Temnou stranou.

Chci říct, že bych to temnění pochopila kupříkladu u Anakina a dokonce i u Jainy, kteří byli vždycky ovládáni mnohými vášněmi a strachy, ale že by se Jacenův mírumilovný pohled na svět pokřivil zrovna tímhle způsobem… Řekla bych to asi takhle, budu ráda, až ho někdo zabije. A to myslím vážně. Jediný román s Jacenem, který jsem vlastně zhltla na posezení, byl Traitor a spisovatelů Stoverova formátu v poslední době moc není.

Han s Leiou, Luke s Marou a Jaina mají k mojí lítosti úlohy tak malé, že mi nad nimi leckdy ukápla i slza při vzpomínkách na „staré zlaté časy“. To byla ale jediná vada na jinak naprosto skvělé knize… Samozřejmě myslím i na Wedge a piloty, ale ti se nejspíš objeví ve čtvrté knize, kterou má po následujícím Denningovi v režii opět Allston. Snad se tentokrát oba pánové vytáhnou víc než posledně. Teď, když mě Traviss dostala z mého splínu, se totiž budou muset pěkně snažit, aby si série Legacy of the Force mou pozornost udržela.

Verdikt:
8,5 z 10 – nečekaně dobře jsem se bavila s Bobou Fettem. To už se dlouho nikomu nepovedlo, abych si původně nenáviděného Bobu mohla zařadit mezi svoje oblíbence. A ještě něco! Thrackan je konečně mrtvý! Hurá!

Nikdo netuší, že se stali obětí léčky a vojáci a důstojníci na tankeru jsou ve skutečnosti povstalci, kteří mají za úkol ukrást nebo sabotovat, co se dá, a navíc ještě osvobodit zajatého Jorina Sola (jmenuje se Sol ne Solo, to jen tak mimochodem), který je mezitím císařskými krutě mučen. Ale ani povstalecká mise se neobejde bez komplikací. Když zjistí, že Impérium používá zajatce z Jabiim jako otroky, většina se shodne, že musí být zachráněni.

Obzvláště dva povstalci zabřednou do daleko větších problémů. První je mladá dívka Deena, která má imperiálnímu kapitánovi podat falešné informace o povstalecké základně, aby se tam se svými muži ihned vydal a padl do pasti, která tam na ně bude čekat. Deena sice svůj úkol splní, ale hned vzápětí se pokusí kapitána varovat, protože se do něj bohužel zamilovala.

Druhým povstalcem s potížemi není nikdo jiný než Luke Skywalker. Když spěchá za svými společníky, je odhalen Sunberem, který ho pozná. Janek totiž není nikdo jiný, než Lukův kamarád z dětství přezdívaný Tank, který odešel z Tatooinu na imperiální Akademii společně s Biggsem Darklighterem…

* * *

Lidičky, v poslední době jsem sice trochu mimo a chtěla jsem na SW úplně zanevřít, ale ještě štěstí, že komiksová řada Empire (a její pokračování Rebellion) mapuje to vůbec nejlepší hvězdně-válečné období a tím je válka s Impériem. Tahle série sice patří k závěru celé řady, ale já jsem ji bohužel četla zatím jenom ji a General Skywalker (a dost těžce pořád mi uniká i děj Republic, na kteroužto sérii taky nemám čas, i když je tam Quinlan Vos). Připouštím, že pár věcí navazovalo na události z minula, které mi tím pádem unikly, ale na druhou stranu byl příběh natolik chytlavý, že si mě získal už po několika stránkách.

Tentokrát se děj odehrává asi osm měsíců po bitvě o Yavin a z větší části má imperiálního hrdinu. Je sice faktem, že dobrá Tankova výchova se nikam neztratila a vyplouvá na povrch, kdykoli vidí zneužívání zajatců, nebo když vytáhne zbraň na kolegu, který si myslí, že si může se zajatou ženou dělat, co chce, protože je to jenom otrokyně. Ovšem nečekejte něco jako, že přijde Luke a řekne: „Tanku, Impérium je špatné, přidej se k nám, povstalcům!“ A Janek (haha, pořád mi v hlavě straší Janek Kos ) mu na to prostě odpoví: „To je super, už mě to tady nudilo, počkej, jdu si jen zabalit.“

Právě naopak. Sunber je stále přesvědčen, že i přes občasné ‘úlety’ je Impérium pořád legální vládou, povstání je odsouzeno k porážce a Luke zradil jejich přátelství. A to i navzdory tomu, že mu Skywalker prozradí, že to imperiální vlastně zabili Biggse, který na rozdíl od Tanka první pochopil, jak se věcí mají. Tentokrát se ovšem věci mají tak, že Janek Sunber přísahal, že se pomstí. Těžko říct, jestli to bylo za to, že mu Luke dal do držky, nebo mečem odrazil střelu z jeho pistole tak nešťastně, že ho zasáhla do ramene. Faktem je, že valná část komiksu Rebellion (což je vlastně jenom přejmenované Empire) s názvem My Brother, My Enemy bude věnována právě konfliktu mezi bývalými přáteli.

Kromě toho, že mezi povstalci jsou osoby známé z minula, v příběhu se mihne kupříkladu i postarší klonovaný voják Able, který má pořád tendenci říkat Lukovi generál, by si ještě vypíchnout (haha, teď mě napadlo úplně něco jiného) zasloužila Deena, které natolik zaimponuje imperiální kapitán Roshuir, že s ním dokonce vleze do postele. Ovšem vzhledem k tomu, že jejich vztah je zmiňován spíše sporadicky, tak jí tu lásku zas až tak moc nežeru, ale v pozdějším dění ještě k tomu bude co dodat. Tak snad palec nahoru, i když mne spíš její postava obtěžovala.

Pro další děj je ještě důležité zmínit Jorina Sola, což je povstalecký stratég, který byl zajat na Jabiim. Poté, co si ho (údajně) propral Vader, byl předán vyšetřovacímu týmu na Kalistu. Překvapivě se ho už na nic neptají, jenom se ho snaží mučením zlomit, vymýt mu mozek a vytvořit z něj… Více zase v Rebellionu.

VERDIKT:
8 z 10 – Musím přiznat, že na mě tahle pětidílná série docela zapůsobila. Nic není jen úplně černé ani bílé. Někdo je Rebel a někdo zase Imperiál jak Brno… Coruscant. Jsem jen zvědavá, jestli Janek zůstane a) věrný svému přesvědčení, nebo si b) vybere nějakou zlatou střední cestu, či snad sklouzne – jako už tolik osob před ním – c) do škatulky kladného hrdiny a přidá se taky k povstání. Já osobně bych mu radila vybrat si béčko, ale já tady bohudík nerozhoduju, jinak by bylo všechno předvídatelné…

Vadilo mi akorát provedení, které mi přišlo dost průměrné. Všechny postavy se zdály být skoro na jedno kopyto a většině chyběly nějaké výrazné rozlišovací rysy. A přitom Infinities ESB nebo třeba Hunt for Aurra Sing pocházejí od stejného týmu a přitom se mi vizuálně líbily. Asi to bude těmi imperiálními uniformami… No nic, pro dnešek končím.

A tak se na to tedy vrhám (samozřejmě pomyslně – vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsem nějakého vrhání fyzicky schopna, tak křičím na někoho, kdo je zrovna poblíž, aby mi knihu podal) a navazuji v místě, které jsem si před mnoha měsíci vlastnoručně založila záložkou v podobě Ranmy Saotomeho a Akane Tendó. Je to pro mě krutá a těžká zkouška, protože si z předchozího čtení pamatuji sotva pár zlomků děje, které mi k pochopení asi moc stačit nebudou.

Ale i logikou se dobéřeme ke kloudnému výsledku. Koneckonců pořád jsou to Star Wars tak se tam děje co? Ano, přesně tak. Válčí se tam. Už jsme tu měli války se Sithy, války klonové, války s Impériem (na které s „láskou“ vzpomínáme), války s Yuuzhan Vongy a v Legacy of the Force… se bojuje zase. Tentokrát pod taktovkou Aarona Allstona (a v dalších dílech Karen Travis a Troye Denninga).

V tomto příběhu odehrávajícím se zhruba tak pět let po událostech v Denningově trilogii Dark Nest, si Corellia touží hrabat na svém vlastním písečku a trhnout se od správního útvaru zvaného Galaktická Aliance. A co hůř pro Alianci, někteří další chtějí Corellii následovat. Takže zhruba polovinu děje se tu budou řešit záležitosti, do kterých je těžce zapleten nebo si v nich aspoň máčel prsty ten zatracený prevít Thrackan Sal-Solo, kterého se ještě nikomu naneštěstí nepovedlo zabít. Kolem něj se motají naši staří známí Han, Leia a Wedge, které narozdíl od Thrackana rádi máme, držíme jim palce a smrt jim nepřejeme.

Malý kousek knihy si pro sebe urval Luke pronásledovaný vizemi o neexistujícím nepříteli, který však na konci příběhu začne být děsivě reálný. No a zbytek knihy je v režii Jacena, kterého testuje záhadná žena, aby si ověřila jeho schopnosti. S jeho společníky ho vezme na planetoidu, kde žije, a v jejíchž útrobách se podle jejích slov skrývá Sith. Jacen si chce ověřit, kolik se v jejích slovech skrývá pravdy a vkročí na stezku, která ho může zavést ke slávě stejně jako ke zkáze. A jak se zdá Vergere o všem, co ho čeká, věděla. Nebo spíš ten úděl mu připravila…

Takže co na závěr? Už jsem SW lehce odvykla, ale Allston je vždy zárukou kvalitního počtení. Pravdou však je – a už jsem se o tom myslím zmiňovala – že od doby románů z imperiální války, jsou SW knihy syrovější, tvrdší a mnohem temnější. Podstatně ubyl humor a romantika, přibyla akce a spousta vážně ladených motivů.

Verdikt:
8 z 10 – na předalekou galaxii se opět snáší soumrak. Příběh je napínavý a akční, ale navozuje poněkud neodbytný pocit, kdy tahle pohádka pro dospělé přestala být pohádkou…

Navíc počínaje právě touto knihou, jsem začala skutečně výrazně pociťovat únavu materiálu. Bohužel ten unavený materiál není Denning a ani Dark Nest, ale já. Po víc jak deseti letech posedlé fascinace do Star Wars, shánění knih a komiksů a usilovného čtení a psaní jsem z celého fenoménu nějaká přetažená. Neustálá válka trvá na můj vkus už příliš dlouho.

V Dark Nest 3: Swarm War je to ‘pro změnu’ válka mezi Killiky a Chissy, která ovšem ovlivňuje prakticky celou galaxii. Jediný způsob, jak boje zarazit, je definitivně zničit Temné hnízdo. K tomu je třeba porazit Lomi Plo a její nohsledku Alemu Rar. Od věci by ani nebylo zajmout Raynara Thula, který vlastně expanzi Killiků přímo způsobil. A tak Luke mobilizuje všechny své Jedi podřízené s tím, že pokud se nepřidají k řádu se vším všudy, mají ho raději opustit…

* * *

A já se nijak netajím tím, že nejraději jsem stejně měla a pořád mám válku s Impériem, tam člověk aspoň ještě věděl, kde leží dobro a kde zlo. Invaze Yuuzhanů už mě ke konci spíš iritovala. Válka s Killiky sice začala jako pořádná akční bomba, ale postupně mě to přestávalo bavit. Ze všeho nejvíc mi vadily pasáže s Jainou a Jacenovo temnění, kupodivu mě velmi bavily scény s Hanem a Leiou. Hodně se v nich létalo a nesly se ve ‘starém’ duchu. Asi to bylo tím, že už jsou ti dva taky postarší…

Nechápejte mě špatně, tahle kniha vůbec není mizerná, právě naopak. To jen já už mám asi toho všeho dost. Nepřidá mi ani momentální těžká závislost na mangách a anime, kvůli kterým mně už ani Star Wars nijak zvlášť nezajímají. V našem vztahu došlo po všech těch letech k nečekanému odcizení, které začalo smrtí Chewieho a Anakina Sola. A teď, když vím, že mi v Legacy of the Force zlikvidovali i Maru, už prostě nemám sílu pokračovat. Nechte už proboha všechny ostatní hrdiny umřít v klidu v posteli!

Co si v poslední době ještě přitáhne mou pozornost, je komiks Legacy, takže přece jen dávám SW nějakou šanci. A taky mám chuť napsat ještě pár povídek. Ale abych se vrátila ke knize a nějak to uzavřela. Za přečtení rozhodně stojí, zato moje názory v poslední době nestojí příliš za to, abyste se jimi vážně řídili. Tak zatím. Snad mě to brzy přejde.

Verdikt:
8 z 10 – No Comment.

„Musím ji mít!“
„A kolik stojí ta úžasná blůzka?“
„Devět stovek. A ještě je k ní kabátek za pět.“
„A kabelka za šest ne?“
„Jo, přesně! Teda ten Skywalker v tobě se nezapře…“
„A máš na tu blůzu, kabátek a kabelku?“ zajímala se Leia.
„Jasně. Dokonce mám i na ty lodičky, co k tomu bezvadně sednou, a dlouhou sukni…“ Mara se usadila v křesle pro návštěvy a elegantně si přehodila nohu přes nohu. „Ale přece nebudu utrácet svý pečlivě našetřený peníze za hadříky. Asi řeknu Lukovi, ať mi přispěje nějakým tím kreditem.“

Leia zamrkala a snažila se, aby jí neškubalo v koutku, když naoko svou přítelkyni plísnila. „Maro, ty ho jednou přivedeš na mizinu.“
„Já?“ udělala její švagrová ublíženě. „Kdo ví, za co by utrácel, kdyby mě neměl. Když si mě bral, věděl, že ho nepřijdu zrovna levně.“
„Uvědomuješ si ale, že tou svou nákladností ruinuješ celou Akademii?“
„Co tím jako myslíš?“
„Je víc než jisté, že kdyby tě neměl, proudila by většina jeho peněz právě tam.“
„Ale,“ zabručela Mara dotčeně, „já jsem přece taky Akademie.“
„Jak to, že v tom případě nejsi na Yavinu 4?“ Leia už se nepokrytě pochechtávala.
„Já jsem detašované pracoviště Coruscant. A teď mě omluv, jdu vydyndat na Lukovi kreditku. Řeknu mu, že si chci koupit vzrušující noční košilku, abych se mu večer líbila. To budeš koukat, jak rychle ty prachy vysolí. Ani na cenu se ptát nebude. Jó, na chlapy se musí jedině takhle. Zatím se měj.“

Mara spokojeně odešla, protože Luke – byť mistr Jedi – byl především muž a zamilovaný k tomu, takže ty kredity měla prakticky v kapse. Leia s úsměvem přidala na seznam nákupů květák, když se dveře opět rozletěly dokořán. Tentokrát to nebyla Mara, ale udýchaná Mirax Horn. „Ahoj, já se s tím musím někomu svěřit,“ vyrazila ze sebe nadšeně. „V tom butiku naproti mají
fakt suprovou hedvábnou blůzku s vyšíváním.“
„Vážně?“ řekla Leia. Bylo v tom podstatně méně překvapení než v tom prvním případě.
Mirax se hodila do křesla, kde se konečně uvolnila. „A představ si, je
k ní ještě i kabátek, sukně, kabelka a boty.“
„No teda…“ udělala Leia účastně, jako prve s Marou. Začala už v tom mít cvik.

„Přemýšlím, jak nenápadně nadhodit Corranovi, aby to zacáloval a mě to nestálo ani kreďas.“
„Žeby narozeniny?“ zkusila to Leia.
Mirax zavrtěla hlavou. „To ne, ty mám skoro za rok a jako dodatek k těm posledním je přece jen už trochu pozdě… Už vím! Utáhnu to na spodní prádlo – nějaké velmi erotické – a řeknu mu, že chci být pro něj dnes večer
vzrušující! To mi dá klidně i tři tisíce! A Valina hodíme přespat k Wedgovi a Ielle! Zatím čao!“
Mirax odběhla rychlostí tornáda a Leia zavrtěla hlavou. Pašeračky (i ty bývalé) jsou nejspíš všechny stejné. Rozhodla se připsat na seznam hranolky pro děti, aby jim vynahradila ten květák, nad kterým se překvapivě nejvíc ošklíbal Han. Na druhou stranu on byl takové přerostlé dítě. Nestačila ještě
dopsat ani slovo, když se přihnala další bouře.

Iella Antilles se ani nenamáhala za sebou zavřít, když do kanceláře vpadla bez klepání. „Nebudeš věřit, co jsem právě teď zjistila!“ vypálila to na Leiu místo pozdravu.
„Nech mě hádat. V obchůdku naproti mají nové zboží. Mimo jiné tam je fakt skvělá vyšívaná halenka, k ní kabátek a sukně, lodičky a taky kabelka.“
„To jsi zjistila pomocí Síly a nebo jsi tam byla?“ vyvalila Iella oči na dvojnásobek normální velikosti.
„Já ne, ale Mara s Mirax ano. Pokud bych ti měla poradit, spěchej. Touhle dobou je Mara nejspíš na cestě s Lukovou kreditkou a Mirax už určitě probrala Corranovi jeho tajné úspory.“
„Tak to já rychle letím zpracovat Wedge.“ A vyrazila pryč aniž by za sebou zavřela. To ještě, chudák, nevěděla, že večer jí Mirax chce hodit na krk malého Valina.

Otevřenými dveřmi do kanceláře dovnitř opatrně nakoukla Winter.
„Všechno jsem slyšela,“ řekla tiše spikleneckým tónem a potutelně na ni mrkla. „Hned odcházím, abych to mohla ověřit. Taky potřebuju oživit šatník. Co bych měla říct Tychovi, aby mi přispěl?“
„Zkus to s tím prádélkem, to zabere určitě,“ poradila jí Leia a v hlavě se jí zabydlela neodbytná myšlenka.
„Tak dík. Já běžím.“
Leia se chvíli dívala do prázdna, pak se jí všechno očividně rozleželo v hlavě, koutky úst se jí zvedly nahoru a ona se natáhla po komunikátoru. Spojení bylo překvapivě rychlé.

„Ahoj, miláčku,“ řekla mile. „Jak se máš? Jsi sice jenom kousek ode mne, ale víš, že mi strašně chybíš?“
„Ahoj, zlato. Ty mi taky strašně chybíš,“ odpověděl jí Han vesele a hned se mu po obličeji rozlil jeho obvyklý šelmovsky poťouchlý výraz.
„Tak mě napadlo…“ protáhla Leia. „Že bychom si dnes mohli udělat příjemný večer. Děti hodíme k Lukovi…“
„Páni…“ Han zněl ještě radostněji než předtím.
„Přemýšlela jsem, že bych si mohla pořídit nějakou svůdnou noční košilku nebo prádélko…“
Na druhé straně linky bylo chvíli ticho, pak Han doslova vybuchl smíchem.
„Do toho butiku naproti zase přišlo nějaký nový zboží, co?“

* * *

Příběh má ještě dovětek s ponaučením, že utrácet cizí a příliš šetřit vlastní peníze se také nevyplácí. Blůzku i se sukní, kabátkem, botami a kabelkou si nakonec pořídila Sera Darklighter, jejíž manžel Gavin tou dobou nebyl doma. Sera sice objevila krásu vyšívané hedvábné halenky až poslední, zato se rozhodla rychle a hned na místě. Vzhledem k tomu, že byla vybavena vlastní peněženkou, omezila výdaje plánované na jídlo a všechno si to koupila.
A to je vše přátelé.

Nedůvěřuješ snad mému úsudku? ozval se pouze pro jeho uši hlas, který kdysi patřil jeho mistrovi.

Obi-Wan měl už už na jazyku poznámku, kam až je všechny dovedl Qui-Gonův úsudek o Anakinovi Skywalkerovi, ale nevyslovil ji. Vždyť on sám byl Anakinův přítel. Opět ho při vzpomínce na bývalého učedníka zabolelo v hrudi. I po všech těch dlouhých letech byla jeho neočekávaná
zrada tak čerstvá, tak bolestná a tak zoufalá. A nepochopitelná.

Vím, na co právě myslíš, řekl tiše Qui-Gon a i v jeho hlase byla postřehnutelná stopa smutku a lítosti nad společnou ztrátou. Vždyť to byl právě on, který si první povšiml Anakinova potenciálu a tolik věřil v jeho předurčení. I přesto, že Obi-Wan sám kdysi Qui-Gonovi Anakina tolik rozmlouval, za ty roky si ho velmi oblíbil. Ani on nedokázal včas rozpoznat, co se s jeho učedníkem a nejmilejším přítelem děje.

„Jako můj bratr i syn zároveň…“ zašeptal Obi-Wan, co se mu honilo v hlavě.

Měl by ses přichystat na přistání, vrátil ho Qui-Gon do reality. Povedu tě…

„Jak si přeješ, mistře.“

Obi-Wanova malá loď vklouzla do neproniknutelné atmosféry. On se vnořil hlouběji do Síly a nechal se vést instrukcemi dávno mrtvého mistra, který mu nedávno sdělil, že si s ním přeje mluvit Yoda a prozradil mu lokaci světa, na kterém starý mistr našel své útočiště. Obi-Wan už si na podobná sdělení zvykl.

Stále měl v čerstvé paměti rozhovor – jeden z prvních, které s mistrem vedl, když se s ním naučil komunikovat. Sice už byl mistr, ale o Síle toho ke svému překvapení pořád věděl ještě málo. Celé ty roky ani netušil, že se Qui-Gon drží na blízku a často rozpráví s meditujícím Yodou.

Na okamžik to pociťoval jako křivdu, že mistr, se kterým si byl tolik blízký, nekontaktoval přímo jeho, než se za své myšlenky zastyděl a uvědomil si, že ho Qui-Gon vlastně ani namohl kontaktovat, protože jeho úroveň chápání Síly se pořád držela jaksi při zemi.

Obi-Wan z obav před vábením temné strany nikdy nepronikal do tajů Síly tak hluboko, jako třeba Yoda. Nebyl si jistý, jestli by stejně jako věkovitý mistr byl schopen odolat. Temná strana se vplížila do života Jediho nepozorovaně. Vždyť Anakin musel být pod jejím vlivem už tak dlouho a on si toho ani nepovšiml.

„Byl jsem špatný učitel,“ řekl tehdy Kenobi Qui-Gonovi.

To už nikdy neříkej. Qui-Gonův duchovní hlas zněl ostře. Svůj osud si každý
určuje sám. Ztráta Anakina je opravdu strašlivá, ale on si tuhle stezku vybral sám, ty jsi ho na ni nepřivedl. Měl pro svou volbu své důvody, které se nejspíš ani jeden z nás nikdy nedoví, ale ty neneseš žádnou vinu.

Obi-Wan ho už tenkrát podezříval, že mu z milosti lže, ale nahlas to neřekl. Raději odvedl řeč jinam. „Zdá se, že být duchem má své nesporné výhody. Můžeš být na místech, kde je dostatek Síly, a nebo s osobami, které můžeš vést.“

Má to i své nevýhody, odvětil Jinn.

„Jaké konkrétně?“

Jsem mrtvý, odtušil Qui-Gon s humorem sobě vlastním.

Obi-Wan se při té vzpomínce maličko usmál, i když do smíchu mu tak docela nebylo. Raději se připravil na přistání.

* * *

Yoda ve svém domku nebyl, jen v kotlíku bublala jakási nevábně vyhlížející kaše. Zaměřil se na jeho přítomnost a nalezl ho sedět na plochém kameni kus cesty od jeho domu. Soustředěně pozoroval jakéhosi brouka, který v kusadlech svíral na broučí poměry obrovský kus listu a snažil se s ním zvládat nerovný terén. Obi-Wan se posadil vedle něj na mechem porostlý kmen stromu a trpělivě vyčkával, až ho maličký mistr osloví. Jak se ukázalo, mělo to být až za hodně dlouhou dobu.

Obi-Wan cítil, jak ho vlhký mech pod kalhotami začíná studit na místech, o kterých se ve společnosti nemluvilo nahlas. Chlad byl nepříjemný, ale vytěsnil ho ze svých myšlenek. Napadlo ho, že by měl meditovat, zatímco Yoda přemítá nad „nesmrtelností brouka“, ale nemohl. Brouk před jeho očima mu svým úsilím tak trochu připomněl jeho samotného. Tedy ne tím, že by se snad Obi-Wan snažil urvat si pro sebe co největší kus potravy, ale tím, že začínal mít v poslední době pocit, že veškeré jeho snažení za poslední
roky nemá žádné viditelné důsledky.

„Vím, že pomoci mu chceš.“

„Rád bych, ale…“ pokrčil rameny, „…každý by měl poznat hranice svých vlastních možností.“

Jako v odpověď na Obi-Wanova slova se brouk zastavil ve svém pachtění. Maličko se vztyčil na čtyřech zadních končetinách, do předních uchopil list a kusadly z něj velký kus oddělil. Pak se opět postavil na všech šesti nožkách, zvedl již podstatně lehčí kus potravy a bez větších problémů odběhl.

Yoda se vědoucně pousmál. Obi-Wan se oproti tomu zachvěl, jak ho zamrazilo v zádech. Samozřejmě, že to nebylo kvůli Yodovu úsměvu, ale podivný pocit, který vnímal už při svém příchodu, ještě zesílil. Pohled mu stále častěji přitahovalo černočerné ústí zvláštní jeskyně. Kořeny starého a pokrouceného stromu tvořily vchod, který vábil ke vstupu, a zároveň odpuzoval temnotou, jež v něm doslova žila. Lákavý pocit tajemna se místil s nezvyklými obavami. Ta jeskyně byla v Síle velmi intenzivně rozpoznatelná, ale celkový dojem nebyl vůbec příjemný.

Obi-Wan se znovu ošil. „Z té jeskyně mě mrazí.“

„To mělo by. Je plná temné Síly.“

Obi-Wan měl co dělat, aby se mu oči nevytlačily z důlků. Yoda si k životu vybral planetu, kde je tak evidentní soustředění temné strany. Proč? Místo toho se ho však zeptal na něco úplně jiného. „Co je tam uvnitř?“

Yoda pokrčil rameny. „Pouze to, co vezmeš s sebou.“

„Už zase mluvíš v hádankách, ale já dávno nejsem student. Teď jsem jen unavený starý muž, mistře Yodo.“

„Nejsi tak starý.“

„Věkově možná ne, ale připadám si tak. Ty roky na Tatooinu jako by mi vzaly naději.“

Na Tatooinu vůbec všichni stárli příliš rychle. Mohla za to pronikavá slunce vysávající ze všeho vodu a těžká práce. Obi-Wan nežil na planetě víc než čtrnáct patnáct let, přesto vypadal ještě o deset dalších let starší. Vlasy mu už všechny zešedivěly dávno a vousy se do té fáze dostávaly také. Vzpomínal si na doby, kdy mu málokdo hádal víc než pětadvacet, přestože v té době už byl dávno Anakinovým mistrem.

Tentokrát byl na bolest ze vzpomínky připraven, takže ji při křečovitém nádechu takřka potlačil. Vzpomínka opět odezněla a Obi-Wan se raději pokusil odvést svou pozornost k jiným myšlenkám, ale nezdařilo se mu to. Yoda jeho tíseň poznal. „Velký strach tě svírá.“

Obi-Wan cítil potřebu ohradit se. „Ale ne z té jeskyně. Bojím se o tebe, o sebe, o další budoucnost řádu. Jsme už nejspíš poslední dva a ani jeden z nás nemládne.“

„Nejsme poslední.“

„A o ty dva se bojím taky.“

„Jejich čas přijde. Trpělivost.“ Yoda se dotkl pracičkou jeho ruky. „Ty nenech strach, aby tě strávil, Obi-Wane. Musíš mu čelit. Do té jeskyně jdi.“

„Co?“

„Jdi dovnitř.“

* * *

Bylo to zvláštní. Jeskyně sama o sobě nebyla nijak zvlášť děsivá. Strach ze tmy přestal mít už v raném věku, co si pamatoval – nebylo mu ještě ani pět. Vlastně to bylo díky Yodovi, který dětem před spaním vždy kladl na srdce, že mají zavolat jeho jméno, kdyby je ohrožovala nějaká obluda pod postelí, a on přijde a hned jí dá co proto. Pak už nebyl důvod se bát, když všichni věděli, že je chrání sám mistr Yoda.

Přesto jeho obavy narůstaly, ale zatím neznal jejich příčinu. Obi-Wan předpokládal, že bude cítit vlhko a pach tlejících kořenů, které se kolem něj proplétaly. Místo toho se ho zmocnil dojem, že je v chodbě s hladkými stěnami. Když si po chvíli jeho oči zcela přivykly na tmu a navíc si trochu posílil zrak pomocí Síly, zjistil, že se nemýlil.

Stál v dlouhém koridoru, který mu připomínal chodby, kterými procházel kdysi ještě v Chrámu Jediů na Coruscantu. Kdysi v těch šťastnějších časech. Dokonce se mu zdálo, že si tuhle chodbu pamatuje. Věřil, že by stačilo dojít až na její konec a dorazil by ke dveřím meditační komnaty, kde často rozjímali mistři Jedi. Yodu nevyjímaje.

Obi-Wan se otočil. Za ním se chodba končila a postupně přecházela v pokroucené kořeny ovíjející černočerný otvor, z něhož přišel. Dále zpátky se mu už pohlédnout nepodařilo. Nespatřil ani záblesk světla označující ústí jeskyně, kde nejspíš Yoda seděl na kořeni a sledoval svého brouka.

Přestože mu chodba byla důvěrně známa, vzbuzovala v něm nejistotu. Celý ten vjem byl nereálný. Nemohl se přece z jeskyně na planetě světelné roky vzdálené od systémů Jádra dostat do Chrámu Jediů na Coruscantu. Navíc když Chrám jako takový dávno neexistoval. Nepříjemný pocit zesílil.

Jak říkal předtím Yodovi, nebyl to strach z místa jako takového, ale spíš jako by cosi podněcovalo jeho existenční starosti. Budoucnost Jediů teď závisela na nich a dvou dětech, které ještě ani nemají tušení, co se v nich vlastně skrývá. Pokud se stane něco jemu nebo Yodovi, nikdy se nedoví o svém předurčení a galaxie upadne do absolutní temnoty.

Tohle byl Obi-Wanův největší strach ze všech a temnota jeskyně ho prohlubovala stejně jako pomalu zatemňovala jeho srdce.

„Bojíš se smrti, Obi-Wane?“ šeptl hlas těsně vedle jeho pravého ucha. Kenobi s sebou prudce škubnul, protože zezadu necítil nikoho přicházet. Rychle otočil tvář po hlase. Vysoký pohledný mladík s rozcuchanými světlými vlasy a zarudlou jizvou přes oko se ledabyle opíral o stěnu. Ledově modré oči se Obi-Wanovi propalovaly do samotné podstaty duše.

„Bojíš se smrti?“ zopakoval měkce Anakin Skywalker a s ladností dravce odstoupil od zdi a udělal několik kroků k němu. Jeho těžké boty nevydaly nejmenší zvuk. Přesto vypadal tak dokonale skutečný, že by si na něj mohl Obi-Wan klidně sáhnout. Skoro to i udělal.

„Ne,“ zavrtěl nakonec hlavou.

„Nebojíš? Ale já cítím tvůj strach.“

„Ne – nejsi skutečný,“ dokončil Obi-Wan větu.

„Teď ti připadám skutečnější?“ zaburácel mu v uších nepříjemný hluboký hlas. Místo Anakina se před jeho očima objevila jiná bytost. Od hlavy až k patě černá jako jeho srdce. Kenobi už viděl a slyšel zprávy o Darthu Vaderovi, obávaném přízraku zkázy plnícím císařovy rozkazy a nemilosrdně potlačujícím jakýkoliv projev odporu.

Dobře věděl, čím byl Anakin nyní. Zbytečkem člověka uvězněném ve strojích, které v něm udržovaly život. Jen stínem toho chlapce, který chtěl být Jedi, aby mohl sám spasit galaxii. Stejnou galaxii, kterou nyní terorizuje svou přítomností.

„Situace se změnila. Od chvíle, kdy jsme se viděli naposled, jsem vyzrál, mistře Kenobi.“

Obi-Wan netušil, jak je to možné, ale nějak se mu zdálo, že v tom umělém hlase slyší výsměch.

„Teď jsem sám mistr.“

„Jen mistr zla, Vadere,“ řekl, co se mu dralo na jazyk, ale nepodařilo se mu dát do hlasu dostatek pevnosti, pořád ještě chtěl tolik říci: „Anakine,“ místo „Vadere.“

„Cítím tvůj strach, Obi-Wane. Věděl jsi, že si tě dříve či později najdu.“ Černá tvář masky na něj shlížela z dvoumetrové výše. Obi-Wan mlčel a pozoroval zjevení, které drželo v rukách světelný meč. Se zlověstným zasyčením z něj vytryskl krvavě rudý paprsek. Vader ho namířil Obi-Wanovi na hruď. „Ale pořád máš šanci se zachránit. Smrt není nevyhnutelná. Stačí, když se přidáš ke mně! Můžeme být opět spolu, jako kdysi… Musíš si jen vybrat.“

Obi-Wan cítil, jak ho v očích pálí slzy. Všechno to přátelství, všechna ta láska, co k němu ještě pořád cítil… Jako bratr i syn zároveň… Stejné pocity mu zabránily, aby ho tenkrát před lety na Mustafaru zabil. Teď měl pocit, že to byla největší chyba jeho života. Mohl zabránit dalšímu utrpení nevinných, ale neudělal to.

Na mysl mu jako už tolikrát přišel Mace Windu, který kdysi trpěl podobnými výčitkami za to, že nezabil hraběte Dookua v Aréně na Geonosis. Úcta k bývalému Jedimu mu zadržela ruku, a tak mohly vypuknout klonové války, ve kterých pak Dooku napáchal tolik zla. Stejně jako Anakin nyní.

Jeho city k Anakinovi mu nedovolily vzít si jeho život, a tak vypustil na svět mnohem větší hrozbu, než byl Anakin plný vášní a protichůdných pocitů, které ho ovládaly. Vypustil na svět stvůru, která už žádné city neměla a bez nejmenších výčitek svědomí plnila rozkazy svého pána.

„Ne,“ řekl Obi-Wan a rudý meč téměř hypnotizoval jeho pohled. „Nepřidám se k tobě. A bude-li to nutné, tentokrát tě opravdu zabiju.“

Ostří zmizelo a fantom se opět proměnil v Anakina s nevinným chlapeckým obličejem. „Jsem silnější než ty. Yoda už brzy zemře. A ty rovněž. Pak nezůstane nikdo, kdo by mohl obnovit řád Jedi. Upadne do zapomnění navždy a galaxie zůstane Sithům navěky.“

„Jen přes mou mrtvolu. Dokážeš to? Dokázal bys zabít ty mne?“

Vader pomalu zavrtěl hlavou ze strany na stranu. „Neřekl jsem, že tě zabiju. Kdybych tě zabil, mohl by ses stát ještě mocnější, než jsi teď. Já se vůbec nemusím namáhat, to tvůj vlastní strach tě přemůže.“

Prosté konstatování toho faktu Obi-Wanovi znovu připomnělo jeho obavy.

„To, čeho se nevíc bojíš, se stane.“

Mladík před ním už najednou nebyl Anakin. Byl celkově drobnější postavy a spíš hubený než štíhlý. Třebaže jeho tvář nesla valnou většinu Anakinových rysů, bylo v ní i něco zděděného po jiných předcích – laskavost Shmi, idealismus Padmé… Jen ty oči zpola zakryté pocuchanou ofinou zůstaly úplně stejné. Světle modré – téměř ledové – a pozorovaly Obi-Wana s neskrývaným zájmem.

Tahle halucinace/vize byla mnohem starší, než jak by měl vypadat, protože mu v současné chvíli bylo jen něco kolem šestnácti let, zatímco nyní ho Kenobi před svýma očima měl jako dospělého muže. Jako bytost, která z chlapce může vyrůst. Měl na sobě černou, dokonale padnoucí uniformu v imperiálním stylu a dlouhý černý plášť. A v tom jeho pronikavém pohledu bylo něco zkaženého, zvráceného, co po chvíli úplně potlačilo všechno ostatní zděděné po matce či babičce. Bylo to něco…

Zlého.

„Ne,“ vydechl Obi-Wan. „Tohle ne… ne znovu…“

To, čeho se nejvíc bojíš…

Obi-Wan prudce zalapal po dechu, když mu to konečně došlo.

Co je v té jeskyni?

Pouze to, co si vezmeš s sebou.

Můj strach… Jediná věc, kterou jsem si vzal s sebou…

Obi-Wan si náhle uvědomil, že jeho největší obavy nepramení z toho, že by on mohl podlehnout temné straně, jak se původně domníval, když ho Anakinův přízrak pod příslibem starého přátelství lákal k sobě, ale z toho, že by znovu selhal jako učitel.

„Tohle nedopustím!“ vykřikl s hrozivým odhodláním. A náhle bylo všechno kolem něj pryč. Chodba i přelud Anakinova syna. Obi-Wan se uvolnil a cítil, jak ho naplňuje Síla. Pocit strachu, který ho roky nenechal cítit se bezpečně, byl pryč.

Yoda to věděl. Poslal mě bojovat s běsy v mé vlastní mysli. Poslal mě sem, abych přemohl obavy, které ve mně za ty roky narůstaly, aniž bych si je vůbec připustil. Chtěl, abych si svůj strach uvědomil, postavil se mu, a pak ho bezpečně eliminoval. To, co jsem před okamžikem viděl, byly mé vlastní obavy zhmotnělé do osob, které znám. Vyvolala je temná strana soustředěná v téhle jeskyni.

Obi-Wan se zhluboka nadechl vydal se k východu. Ovládl ho zvláštní pocit naplnění. Nyní už věděl, že se věci stanou přesně tak, jak si to bude přát Síla. A on jí bezmezně důvěřoval. Tentokrát nezklame.

* * *

Obi-Wan odhrnul spletité kořeny a pomalu vyšel ven. Den už byl skoro pryč, ale on se vlastně ani nepodivil, že byl uvnitř tak dlouho. Posadil se vedle Yody na ležící kmen porostlý mechem. Ani jeden z nich v tuhle chvíli necítil potřebu hovořit, a tak Obi-Wan promluvil až po dlouhé době, když si v duchu znovu probral veškeré události, které se mu v jeskyni přihodily.

„Proč?“ řekl jen. Věděl, že Yoda pochopí, co všechno tím chtěl říct.

„Plná pochyb tvá mysl byla. O sobě jsi tolik pochyboval, že úkol nezvládneš, že by sis sám sobě nohy podrazil. A úkol opravdu nesplnil bys. Víra v sebe
sama sobectví není.“

„Máš pravdu. Ale mně tolik ovládal strach, že opět zklamu…“ Obi-Wan se zamyslel. „Co je tohle vlastně za místo?“

„Temný Jedi sem před lety přiletěl. Nečekal mě tu, přesto zaútočil. Tolik
nenávisti…“ Yoda potřásl hlavou až se mu dlouhé uši zachvěly. „Bojovali jsme. Silný byl, velmi silný. Nebo já už starý…“ Znovu se zahihňal, ale moc
vesele to tentokrát neznělo.

„Ale porazil jsi ho.“

„Ani ve smrti svou na nenávist nezanevřel. Vtiskl ji do tohoto místa. Ta jeskyně kvůli němu vznikla. Zvláštní místo. Ukazuje člověka takového, jaký je. Nejniternější zákoutí jeho mysli. Někdy i budoucnost spatřit můžeš. Příjemné vize to nejsou, ale mohou být i pravdivé.“

„Co jsi viděl ty?“

Yoda na okamžik zavřel velké kulaté oči. „Svou smrt.“ Zastříhal ušima a pootevřel oči na úzké škvírky, když pocítil, že to prosté, nevzrušené sdělení Obi-Wana šokovalo. „Pro mě smrt důvodem ke strachu či nejistotě není. Myslet bys měl stejně. Smrt je jen začátkem, Obi-Wane.“

Já jsem toho dostatečným důkazem, zasmál se pouze v jejich uších známý hlas.

Yoda se znovu pousmál, než obrátil svou pozornost k jeskyni. „Výjimečné místo…“ zabručel. „Nedobré, ale výjimečné…“ Podíval se na svého přítele a svraštělá dobrácká tvářička se mu roztáhla v úsměvu. „Jsem rád, že zvítězil jsi nad svými obavami.“

„I já jsem rád. Teď už vím, že mým úkolem je sloužit Síle, jak nejlépe dovedu. A už nikdy nepochybovat.“

Yoda náhle velmi zvážněl. „Teď je tvou povinností postarat se o záležitosti naše. Skoro dospělí jsou a my čas nemáme. Musíš dvojčata ke mně přivést a o jejich předurčení jim povědět. Obzvláště chlapci, který ani netuší, jaká moc v něm dřímá.“

Kenobi věděl, že Luke vyrůstá v blahé nevědomosti, ale jednou bude muset přijít den, kdy se Larsovi budou muset smířit s tím, že si ho definitivně odvede. Měl to udělat už před sedmi lety, když se jeho schopnosti začaly probouzet, ale opět mu v tom zabránily city. Beru chlapce zbožňovala možná ještě víc, než kdyby byla jeho opravdová matka. Nedokázal jí ho jen
tak vzít. Obzvláště, když pro své přeurčení mohl najít i smrt. Jeho náhlá ztráta by ji mohla hluboce ranit.

A čas právě teď nebyl na Obi-Wanově straně.

„To mně čas dochází,“ řekl Yoda, který musel vycítit jeho myšlenky. „Devět století jsem žil, ale deset už žít nebudu. Ani deset let, Obi-Wane. Dokonce ani pět už ne. Musíš je oba sem ke mně přivést, tady budou v bezpečí a já povedu jejich výcvik.“

„Ano, mistře.“

„V tom případě, co tě tedy zevnitř užírá a ty mi to sdělit nechceš?“

Obi-Wan se ošil. Yoda měl zvyk každého vždy dokonale odhalit. „O Baila Organu strach nemám, je to muž, který ví, kde jsou jeho povinnosti. Miluje svou dceru, ale ví, jaký je její osud. To Beru mi dělá starosti. Příliš se na chlapce upnula. Myslím, že se ho nedokáže vzdát.“

„Proč už dřív nevzal jsi ho k sobě? Nechal jsi ho u ní příliš dlouho.“

Kenobi zaváhal jen okamžik. „Kdybych dnes nenavštívil tu jeskyni,  nedokázal bych ti tu odpověď dát, ale teď ji znám. Asi bych řekl, že jsem mu chtěl ponechat jejich lásku, ale ve skutečnosti to bylo hlavně kvůli mně. Nechtěl jsem opakovat chybu z minulosti. Nechtěl jsem při jeho výcviku znovu selhat.“

Yodovy oči zpřísněly. „Ty neselhal jsi. On selhal.“ Jeho výraz se opět zmírnil. „Řekni jí, že už je čas.“

„Pochopí to?“

„Bude muset.“ Yoda se zamyšleně opřel o svou hůlku a postavil se. „Jeden člověk kdysi mi řekl, že každý Jedi, dítě je, kterého se rodiče vzdát dokázali.“

„Byl to Dooku?“ zeptal se Obi-Wan, když postřehl zvláštní tón smutku ve hlase stařičkého mistra.

Yoda svraštil obočí. „Ano, to on byl. Nejen tobě někdo velké zklamání připravil.“

„Myslíš si, že měl pravdu?“

„Pravdu mít a být přesvědčen, že ji máš, to dvě naprosto odlišné věci jsou. Říkal také, že jediné, co jsme, je: sami.“

Obi-Wan zavrtěl hlavou. „Se Sílou nejsme nikdy sami. Ona je s námi stále.“

I ve smrti…

Yoda se usmál. „Tento fakt on pochopit nikdy nedokázal.“

* * *

„Trochu jídla dáš si, Obi-Wane?“ zeptal se znenadání Yoda, když Obi-Wan očekával, že pronese další ze svých moudrostí.

Obi-Wan si vybavil nevzhlednou šedivou masu, kterou spatřil krátce po přistání oknem Yodova domu bublat v kotlíku nad ohněm a hned ho přešla chuť. Žaludek měl ovšem na celou věc jiný názor a vybral si právě tento okamžik, aby v něm hlasitě zaburácelo.

„Slyším, že hlad máš velký,“ zachichotal se maličký mistr, „Za mnou teď pojď. Jako svého hosta a přítele pohostit tě musím, než odletíš za svým úkolem.“

Teď už se opravdu odmítnout neslušelo. „Ano, mistře. Děkuju.“

Yoda cupital směrem ke svému domku a Obi-Wan kráčel za ním. Přemítal, jestli se mu vůbec podaří do chýšky nasoukat, ale nakonec raději zůstal venku. Byla docela tma a ochladilo se, ale přinejmenším nepršelo. Yoda mu zatím nabral do misky trochu té nevábné kaše a podal mu ji oknem i s prostou dřevěnou lžící.

Obi-Wan opatrně přičichl. „Voní to… hezky.“

Překvapivě to opravdu vonělo příjemně a hladový Obi-Wan neodolal a nabral pokrm na lžíci. Netrvalo dlouho a miska byla prázdná. Nemohl jinak, než se Yody zeptat, jak se možné, že mu tak chutnalo. „Řekni mi, mistře, jak je možné, že nikdy dříve mi všechna tvá jídla nepřipadala poživatelná?“

„Hm…“ zabručel Yoda a potutelně se usmál. „Jídlo v harmonii se Sílou je, ale když ty v dokonalé harmonii ještě nejsi… přece jen vyspěl jsi za ta léta, Obi-Wane. I za dnešek. Změnil ses. Více se Sílou komunikuješ. To se stalo. Nyní jsi připraven.“

Jsem, pomyslel si Obi-Wan. Cokoliv mi osud přichystá, budu tomu čelit zpříma. Můj strach už navždy zůstal v té jeskyni.

Yodova vrásčitá tvář se roztáhla do potěšeného výrazu. Nic neřekl, ale Obi-Wan dobře věděl, na co myslí. On myslel na totéž. Na Sílu. Na víru. A na naději.

A proto požádal Yodu o přídavek.

Kapitola 1: Mallatobuck

První část je samozřejmě zasvěcena Mallatobuck jako Chewbaccově manželce. Líčí čas Chewieho a Mallina mládí ve společnosti přátel a vznik jejich vztahu. Chewie byl samozřejmě jako každý jiný mladík docela natvrdlý, takže aby si vůbec Mally všiml, musela mu ta (na radu zkušenější Jowdrrl) hodit na hlavu jídlo. Vzhledem k tomu, že právě v ten okamžik Chewbacca neočekávaně uhnul, ‘střela’ se rozpleskla o hlavu jeho bratranci Dryantovi a obě děvčata se dala na útěk, dalo by se čekat, že o zábavu bude postaráno. Jenže se znenadání objevili trandoshanští lovci a otrokáři a Mallatobuck polapili…

Kapitola 2: Attichitcuk

Následující příběh je od Chewieho otce. Popisuje Chewbaccovu horkou hlavu, kdy je kvůli Malle ochoten pustit se do křížku i s albínským Wookieem Tojjevvukem. I když z této životní zkoušky opět vychází vítězně, má nyní proti sobě mocné nepřátele v podobě Tojjevvukova otce (a celého jeho klanu), který přísahal Chewbaccovi za smrt syna pomstu…

Kapitola 3: Ssoh aneb Otrokářův osud

Threepio se tentokrát vydal vyzpovídat jednoho z bývalých trandoshanských otrokářů, který před lety lovil Wookiee pro peníze a měl tu „čest“ věznit na lodi i Chewbaccu. Nikdo z nich ovšem nečekal, že by někdo dokázal přesvědčit členy rozhádaných klanů, kteří spíš než na útěk mysleli na své letité spory. Chewiemu se to ovšem podařilo a vzpoura otroků mohla začít. A bandě rozzuřených Wookieeů dokáže čelit bez následků asi málokdo. Zmiňovaný Trahdoshan sice střet s Wookieem přežil, ale utrhané končetiny mu ani po mnoha letech, kdy vyprávěl svůj příběh, nedorostly do původního stavu…

Kapitola 4: Mala Mala

Vyprávění ženy-opravářky robotů, která kdysi bývala lovkyně odměn. Nechala se zlákat hezkou tváří konkurenčního lovce a s naivní vidinou peněz za polapení jistého Wookieeho s ním uzavřela partnerství a propůjčila mu i svou loď. On jí však plavidlo ukradl a nechal ji napospas osudu sežehlou plameny z trysek. Ti, které považovala za přátele, jí nepomohli. Ten, kterého plánovala polapit, ano. S pomocí tolik hledaného Wookieeho a lékařských robotů nakonec přežila, aby mohla o své zkušenosti vyprávět…

Kapitola 5: Tvrrdko aneb Zrušení obyčeje

Chewie dokázal zachránit většinu svých soukmenovců i před imperiálním velitelem Nyklasem, který se sháněl po silných otrocích. Třebaže sám padl do zajetí, podařilo se mu mezi Wookii vyvolat důsledky, jaké by nejspíš nikdy nečekal. Otec Tojjevvuka, kterého Chewbacca kdysi zabil, za záchranu členů svého klanu odvolal svou pomstu. A tak byla poprvé za celou historii Wookieeů prominuta vendeta.

Kapitola 6: Wedge aneb Pilotův žert

Tahle záležitost zpětně vypadala legračně, ale tehdy Chewiemu do smíchu asi nebylo. Pomáhal Wedgovi s opravou jeho spídru a pilot si myslel, že už je všechno hotovo, a tak jednoduše odstartoval. Kromě toho, že měl se svou jednotkou co dočinění se stíhačkami TIE, které na ně zaútočily, zespodu spídru za ním povlával ještě Wookiee, kterého omylem přibral s sebou…

Kapitola 7: Lando aneb Sázka

Krátce po Endoru si Lando s Chewiem vypůjčili od Hana Falcon a vyrazili na zásobovací misi. Bohužel se porouchal navigační počítač, takže byli nuceni nouzově přistát. A padli do zajetí znuděného imperiálního moffa. Ten nabídne Landovi jako profesionálnímu gamblerovi sázku – Chewie bude bojovat s jeho šampiónem (což byl robot poskládaný s náhradních dílů) a pokud vyhraje získají své životy. Chewie i robot měli nakonec na celou situaci své vlastní názory…

Kapitola 8: Leia aneb Lítost a vina

Leina kapitola je zvláštní především v tom, že vlastní příběh o Chewiem nevypravuje. Je to vlastně zpověď ženy, která má po většinu času svého manželství dojem, že mužův nejlepší přítel jí krade čas, který mohla/měla s Hanem trávit jen ona. Šokující vyznání, že si někdy přála, aby Chewie nebyl, slzy a výčitky svědomí, když nakonec opravdu zemřel…

Kapitola 9: Luke aneb Chlapec, kterým jsem býval

Lukova pasáž se věnuje hlavně Chewieho konci. Líčí jeho odvahu a hrdinství neváhat položit život za jiné a to nejen svou rodinu a přátele. To vše viděno upřímným pohledem farmářského chlapce, kterým po všech těch letech Luke v hloubi srdce stále je…

Kapitola 10: Han aneb Prázdná galaxie

Hanovi náleží poslední kapitola Chewbaccova života. Han vzpomíná, jak jeho věrný chlupatý přítel zachránil malou Jainu a ona mu za to z vděku nakreslila obrázek, kde mu vyjádřila, jak moc ho má ráda. Han si uvědomuje, že celý svůj život ve Wookieeho společnosti prožil jako samozřejmost. Vždycky věřil, že Chewie tam poblíž něj tak nějak pořád bude. Nikdy mu neřekl, jak moc je vděčný, že ho má po svém boku a že ho má vlastně rád si uvědomil až po jeho smrti, když už mu to povědět nemohl…

* * *

Chewbacca je/byl bezesporu přínosnou postavou do SW světa a zaslouží si toto dílko, které ho oslavuje jako bytost plnou života, odhodlání i citu. Mnozí fanoušci SW (a přiznám se, že i já mezi nimi) ho stejně jako většina jeho přátel včetně Hana brali jako samozřejmost, a že jim ten obrovský chlupáč chybí, si uvědomili, až když ho Bob Salvatore nechal umřít.

Ne nadarmo se říká: Dokud studna nevyschne, nepoznáš skutečnou cenu vody…

VERDIKT:
8 z 10 – Střípky z Chewieho života pomáhají čtenáři ucelit si obraz o hrdinném Wookieem, kterého známe z knih a filmů většinou pouze jako společníka Hana Sola. Bohužel…

Fen se pak protloukala vesmírem sama do doby než na Soccoro potkala profesionální podvodnici a bývalou poradkyni Hutta Durgy – Ghitsu Dogder. Z původně krátké spolupráce se stalo partnerství na profesionální úrovni a třebaže Ghitsa Fenig občas lezla na nervy, zvykla si na ni. Zatěžkávací zkouškou jejich přátelství nebyl ani tak převoz twi’lekských dívek, kdy Ghitsa pořádně vypekla mistrylskou ochránkyni , jako spíš nehoda, při které na dlouhou dobu „ztvrdly“ na zapadlém světě Prishardia, když čekaly na nový hypermotor.

Tehdy si Ghitsa k Fenině znechucení začala hrát na rytířku Jedi a předvádět se místnímu obyvatelstvu. Zatímco Fen zjistila, že jejich nehoda nebyla náhodou, stačil se objevit skutečný Jedi Kyp Durron a Ghitsu někdo unesl. Fen Kypem se ji vydali zachránit, jen aby zjistili, že se jedná o další výpady mezi huttskými klany. Desijilicové totiž věřili, že Besadiiové vedení Durgou mají v plánu něco opravdu velkého a Ghitsa je s nimi stále ve spojení…

Další oficiální cesty této dvojice nejsou známy, takže pokud Fen s Gitsou neumřely, nejspíš létají dodnes…

PŘÍBĚH:
Protonové torpédo vystřelené Lukem Skywalkerem do šachty Hvězdy Smrti se minulo účinkem. Bitevní stanice neexplodovala, pouze to odnesla drobnými závadami, takže mohla Yavin 4 zničit na druhý pokus. Lukovi s Hanem se podaří uprchnout a jsou přesvědčení, že princezna Leia a vůdčí osobnosti Povstání jsou po smrti.

Přinejmenším Leia po smrti není, zato je v zajetí Impéria, ovšem ono zajetí se postupem času začíná měnit takřka v dobrovolný pobyt. Pomalu se učí používat světelný meč, Sílu a také pomalu sklouzává na temnou stranu. Na druhou strnu Luke také nezahálí a na Daghobah se učí být rytířem Jedi, aby se o nějakou dobu později mohl opět spojit s Hanem a zasadit Impériu konečný úder

* * *

Alternativní realitu mám velmi ráda a hodně často si pokládám otázku, co by se mohlo stát, kdyby k „něčemu“ nedošlo nebo naopak došlo. Jednu dobu jsem nad tím přemýšlela opravdu velmi intenzivně, protože jsem chtěla nějak vrátit do děje Anakina Sola. Nakonec jsem připravovanou „opravu“ Star By Star ani nezačala psát. To by to dopadlo.

I když jsem ve svém okolí notoricky známá tím, že chci za každou cenu happyend, přiznám se, že tady jsem čekala s napětím nějaký tragický konec. Překvapivě jsem opravdu byla v náladě na Lukovu smrt z rukou vlastní sestry, temnou Leiu po císařově levém a Vadera po pravém boku, Hana na útěku před odměny chtivými lovci a galaxii zmítanou násilím a tyranií. Aspoň trošku by to vybočilo z řady.

POSTAVY:
Tady se nedá nic napsat. Jsou to ti samí, kteří se vyskytovali v původní filmové trilogii, snad jen, že Yoda si svou premiéru i konec odbyl už zde.

NA ZÁVĚR:
Kromě toho, že ve třetí a čtvrté části se kompletně a záhadně vyměnil malířský tým a dle mého to byla změna k lepšímu, jinak nevím, co tu napsat. Stejně to asi nikoho nezajímá. Mám ukrutnou depresi. Ani Marvin nemá takovou depku…

VERDIKT:
7 z 10 - Nevím proč, ale happyend mě tentokrát nijak zvlášť nepotěšil. Celé dílko mi přišlo tak nějak průměrné. Nápad byl ale rozhodně dobrý, a tak za něj dávám bodík navíc, ale podle mého z příběhu nevytáhli všechno, co se dalo. Ale přiznám se, že Infinities ESB, na které jsem se už letmo podívala, mě navnadily víc – on tam totiž Luke umřel hned po několika stránkách! To by skutečně Impérium mohlo vrátit úder zajímavým způsobem, ale o tom zase až někdy jindy…

A’Sharad se ani jako Jedi nevzdal svého tuskenského dědictví. Neustále nosil dýchací masku, takže nikdo nespatřil jeho tvář. Až v Klonových válkách, když byl nucen čelit nenávisti Anakina Skywalkera vůči Tuskenům, si mladý mistr uvědomil, že je v první řadě Jedi a teprve až pak Tusken. Sundal si tedy svou masku.

Další info zatím sbírám, A’Sharad totiž Klonové války přežil a budoucnu se z něj vyklubal… To až jindy.

Zajímavosti:

• A’Sharad vlastnil dva světelné meče – otcův a svůj vlastní.